Denní stacionář DC 90 Olomouc

Hrajeme divadlo a tančíme

V roce 2016 jsme s uživateli denního stacionáře DC 90 hojně hráli divadlo a tančili při řadě různých příležitostí na veřejnosti. Za účelem této prezentace jsme sami zorganizovali několik akcí, na jiných jsme se spolupodíleli nebo jsme na ně byli přizváni. Máme z toho velikou radost. Domnívám se, že je na místě malá rekapitulace, pár milých vzpomínek a poděkování.

Divadelní road-movie „Doma je doma“, která vznikla již v polovině roku 2015, jsme v roce 2016 hráli celkem třikrát. Vždy se tak stalo při příležitosti vernisáží výstavy obrazů uživatele Jiřího Klváčka. Z původně nenápadné komediální hříčky se stala naše pomyslná vlajková loď (kdo viděl, ví, že se takřka celá hra odehrává na pramici či jiném pochybném plavidle). První Jiřího vernisáž výstavy s podtitulem „Artbrut“ proběhla v olomoucké kavárně Druhý domov (foto na fb zde). Výstava představila průřez Jiřího tvorbou domnívám se, že to byl pro Jiřího velmi dobrý krok ke spanilé výstavní jízdě. Druhá vernisáž výstavy „Kouzlo šikovných rukou“, na níž se svými výtvarnými počiny podíleli i další naši uživatelé, proběhla ve výstavním prostoru zámku v Konici. Na vernisáž přišla spousta místních lidí, kteří o našem denním stacionáři dosud neslyšeli nebo slyšeli jen málo. Jejich přijetí bylo fantastické (foto na fb zde). Potřetí jsme vstříc moři vypluli v listopadu na vernisáži Jiřího obrazů s tematikou Olomouce ve Vědecké knihovně. Tady se témata (výstavy a divadelní inscenace) krásně sešla. Olomouc, láska k tomuto krásnému městu, vůně Olomouckých tvarůžků (foto na fb zde). Na vernisáži byl mimo jiné pokřtěn kalendář sestávající z Jiřího olomouckých pastelů, kterého se během necelých dvou měsíců podařilo prodat sedmdesát (!) kusů.

Na tradiční zahradní slavnost, která proběhla v polovině června v areálu denního stacionáře DC 90, si naši tanečníci připravili tři taneční choreografie. Na jedné se podílela většina uživatelů, na druhé pětice děvčat a ve třetí účinkovaly dvě párové dvojice. Za zmínku pak jistě stojí i to, že pracovníci denního stacionáře jako třešničku na dortu pro již rozehřáté publikum připravili jedinečnou taneční choreografii na píseň „Daddy Cool“ od Bonnie M (video tohoto jedinečného vystoupení na fb zde).

Na zahradní slavnost divadelníci připravili inscenaci Shakespearova „Hamleta“, jako připomínku čtyř set let od úmrtí významného dramatika. Z počátku se to jevilo jako troufalost, ale výsledek se velmi vydařil. Byla to dosud nejdelší (asi dvacet minut dlouhá) a snad i nejnáročnější divadelní inscenace, kterou jsme dosud nazkoušeli. Jako režisér inscenace se z našeho „Hamleta“ raduji. Byl to takový pomyslný lakmusový papírek toho, na co si troufneme, kam až můžeme zajít, jestli diváci budou či nebudou s námi (více foto ze zahradní slavnosti na fb zde).

Shakespearova „Halmeta“, taneční choreografie děvčat a párového tance jsme pak představili na akci „Sakumprásk“, kterou jsme v červnu dvě středy po sobě pořádali ve vstupní schodišťové hale secesní vily Primavesi. Na piáno, které je součástí mobiliáře vily, všem zahrál další náš uživatel David Kameník. Program těchto dvou múzických podvečerů byl doplněn o poetické vyprávění o vile Primavesi a prohlídka jinak běžně nepřístupných interiérů byla jejich přirozeným završením (více foto z vily Primavesi na fb zde).

Děvčata se svojí taneční choreografií vystoupila i na přehlídce Orientálních tanců v olomouckém Liquid klubu. Vedle profesionálních tanečních souborů sklidila obrovský (a nepochybně také zasloužený) potlesk (více foto na fb zde).

V září pak divadelníci během jednoho nedělního odpoledne dvakrát zahráli „Hamleta“ na severní terase Arcidiecézního muzea v rámci významné akce Dny evropského dědictví. Snad se na spolupráci s významnou a vstřícnou kulturní institucí, jakou je Muzeum umění, podaří i v budoucnu navázat (více foto na fb zde).  

Vyvrcholením našich uměleckých snah v roce 2016 pak byla akce „Předvánoční“ ve Freskovém sále Divadla Na cucky. Akce se konala 8. prosince a přišlo na ni (střízlivým odhadem) osmdesát návštěvníků. My jsme si na ni připravili dvě nové taneční choreografie. První byla opět pro pětici dívek a druhá pro dva taneční páry. Právě párový tanec završil celý večer, kdy program byl na hodinu a půl. Divadelníci si pro diváky připravili novou inscenaci „Andělských křídel šumění“, do níž byly zakomponovány verše básníka Jana Skácela, řada kulturních odkazů (např. na Forresta Gumpa) a v neposlední řadě odkaz na aktuální výstavu „Šumění andělských křídel“, která právě (až do března) probíhá v Muzeu umění. Na akci „Předvánoční“ vedle nás vystoupily žákyně Střední školy DC 90 s písní „Půlnoční“ od kapely Umakart, kdy je na kytaru a svým zpěvem doprovázel Roman Vičík, někdejší fronton kapely Nylon Jail. Svojí účastí nás podpořily tanečnice Petra Čechová a děvčata z tanečního tria Dhamisi a žonglérským číslem si všechny získal principál souboru Le Vitare Jan Hlavsa. Všem zmíněným patří veliký dík. Dokázali nám, že je možné spojit síly a um, nadchnout se pro dobrou věc a společně přinést krásný výsledek (více foto z Předvánoční ve Freskovém sále Divadla na cucky na fb zde).   

Za nazkoušení tanečních choreografií patří veliké díky Simoně Trojákové. Za tanečními choreografiemi stojí tolik vytrvalosti a úsilí, že to snad znají jen baletky ze slavných baletních souborů (primabaleríny od Ďagileva by mohly vyprávět). Všem účinkujícím tanečnicím, tanečníkům a hercům pak veliké díky za vytrvalost a píli při zkoušení. A nakonec veliké díky vám, našim divákům. Bez vás by to nemělo smysl!

Pro vzpomínání můžete nahlédnout do naší fotogralerie. Víde fotografií najdete na našem fb, kde najdete i některá videa. Není však nad to, být při tom, tady a teď, tváří v tvář.

Na viděnou i v příštím roce.

Jiří Přivřel.