Denní stacionář DC 90 Olomouc

Jak to bylo na počátku

Vzpomínka

Raná léta devadesátá přinesla obrat v péči o děti se zdravotním postižením. Nově vznikající občanská sdružení, Charity a Diakonie otevřely rozmanitě zaměřené stacionáře, aby umožnily rodičům dětí alternativu k ústavní péči, která do té doby převládala.

Dětské centrum 90 bylo v republice jedno z prvních, ne-li první vůbec. Docentka Růžena Tichá, dětská lékařka, přešla od vědecké práce k praktickému využití svých znalostí a schopností. Měla cit pro rodiče dětí, kteří chtěli žít spolu se svými dětmi a současně si přáli, aby se děti podle svých možností učily a zaměstnávaly. A měla cit pro děti, které se narodily s handicapem a chtěly být užitečné pro své okolí.

V Topolanech u Olomouce pro tuto činnost vyhlédla opuštěný statek a začala v něm uskutečňovat svoji vizi. Ty zchátralé budovy obklopené úhorem si ještě pamatuji. Ale paní docentku nic neodradilo a brzy bylo vše opravené tak, aby mohlo sloužit. Škola, rehabilitace, chráněné dílny, zemědělské práce. Při všem byli i rodiče dětí, asistenti, mistři, vychovatelé, všichni prodchnuti myšlenkou co největšího zařazení dětí a dospělých se zdravotním postižením do společnosti.

Integrace – to byla i hlavní myšlenka paní Olgy Havlové. Netrvalo dlouho a obě ženy se seznámily. Porozuměly si. Paní Olga pak vyhledávala příležitosti, aby mohla navštívit své oblíbené Dětské centrum v Olomouci -Topolanech a potěšit se s jeho uživateli. Jezdily jsme dodávkou – to aby bylo možné při jednom přivézt dětem hračky či rehabilitační pomůcky. A 20. dubna 1993 paní Olga zasadila u cesty do sadu lípu, která dostala jméno Lípa dobré vůle. Stejně byl pojmenován i sad. Sesterská organizace Výboru dobré vůle – Association Olga Havel France – věnovala do Topolan skleník, další příležitost k rozvoji dovedností dětí ze stacionáře. V něm se zpočátku pěstovaly hlavně jiřiny. Ze zemědělských činností si vzpomínám na dvě udělené první ceny - za hlávkové zelí a česnek - v soutěži o nejlepší zeleninové produkty na slavné Floře Olomouc.

V roce 1995 získala paní Růžena Tichá zvláštní poděkování Olgy Havlové a Výboru dobré vůle za vynikající realizaci svých projektů. Malé okénko do Dětského centra se objevilo i v televizním filmu Věry Chytilové „Co člověk má“ z roku 1994.

Pamatuji se, jaký ruch vládl v ohromné keramické dílně, kde vznikaly nejen drobné upomínkové předměty, ale také rozměrné zahradní plastiky, fontány a fantaskní květinové hrnce. V keramické dílně se tvořila i pozoruhodná umělecká díla.  Výbor dobré vůle tehdy umožnil dvě výstavy zahradní keramiky v Praze, a to v rajské zahradě kláštera františkánů na Novém Městě a v Malé dvoraně Veletržního paláce. Olomoucké děti byly i při slavnostním udílení Ceny Olgy Havlové v květnu 1998.

Lípa dobré vůle v Olomouci -Topolanech se za uplynulá léta rozrostla a stala se inspirací pro projekt „Rok Olgy Havlové 2018“.Přesně na den po 25 letech, 20. 4. 2018,  byla v sadu za hojné účasti veřejnosti a klientů DC 90 zasazena nová lipka, která bude připomínat mimořádnou osobnost paní Olgy i budoucím generacím.

Milena Černá

předsedkyně správní rady Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové

Duben 2018